DĚJINY KLÁŠTERA

Podle tradice byl klášter v Roggenburgu založen roku 1126 třemi bratry z rodu hrabat von Bibereck: Bertoldem, hrabětem z Biberecku, Konrádem, biskupem v Churu, a Siegfriedem, kanovníkem v Augsburgu. První premonstráti přišli z blízkého kláštera v Usbergu. Nejprve se usadili v nížině, brzy však přesídlili na hradní vrch.

Kvetoucímu klášteru v Roggenburgu byl přiznán titul opatství v roce 1444; v roce 1544 se stal nezávislým a byl podřízen pouze císaři. Překonal devastaci selských bouří, zmatky reformy Martina Luthera a bídu třicetileté války. V 18. století triáda velkých opatů (Dominik Schwaninger, Kašpar Geisler a Georg Lienharth) vytvořila barokní podobu kláštera, jak ji můžeme vidět dodnes. V roce 1732 začala stavba klášterních budov v západní části.

Základní kámen kostela a východní části kláštera byl položen roku 1752. Stavební práce na kostele byly dokončeny v roce 1758, kdy byl rovněž vysvěcen. Jižní trakt klášterních budov byl dokončen roku 1766. Na vrcholu rozkvětu v 18. století byly všechny farní i filiální kostely na území opatství nově vybudovány nebo přestavěny. V následujících letech však opatství utrpělo značné ztráty kvůli bídě uprchlíků z Francie, válečným nepořádkům a rabování.
 
Po uzavření míru v Lunéville nebylo již možné zabránit sekularizaci. Roku 1802 bylo opatství okupováno bavorskými vojáky, opat byl zbaven všech povinností a konvent s 36 kanovníky uzavřen.

180 roků po sekularizaci se premonstráti do svého bývalého kláštera vrátili. Opatství "Svatá Maria" ve Windbergu v Bavorsku vzala do správy farnost v Roggenburgu v roce 1982. Cílem této snahy bylo znovu vybudovat klášter. Od té doby se mladí bratři snaží oživit starou tradici.

KLÁŠTERNÍ BUDOVA

V klášterní budově se nachází historický refektář (jídelna) v rokokovém stylu, bohatě zdobený štukaturami, a stará knihovna s uměleckými řezbami a s velkou nástropní freskou od klasicistního malíře Konráda Hubera. Oba sály je možné navštívit při prohlídce kláštera s průvodcem, stejně jako bývalou prelaturu v západním křídle s historickým svátečním salonem, přijímacím sálem a apartmánem imperiálního opata, dále pokoje samotného císaře a bývalé úřady, které dnes slouží jako obecní rada, základní škola a klášterní muzeum.